 |
||
Houpací koně
Záříjen
Písně z bistra
Tiché dny na Klíši
|
Haiku
Liftboy + Místní bohém
Hélium + Město piják
Jo aPokud se chcete vrátit na hlavní stránku, prosím, pokračujte klepnutím sem.
|
|
|
||
Houpací koně
Záříjen
Písně z bistra
Tiché dny na Klíši
|
Haiku
Liftboy + Místní bohém
Hélium + Město piják
Jo aPokud se chcete vrátit na hlavní stránku, prosím, pokračujte klepnutím sem.
|
|
Jednička s Nicholsonem, hk ve třech, Honza B., Honza S., Jirka, půlka 90.let. Emoce tenkrát kapaly ze stropu a lítaly vzduchem, z Ústí doletěly až do malý vesničky u Hradce Králové, kde jsme ve studiu bydleli, točili, hádali se, dělali mejdany, na dveřích nápis: Za 120 000 dolarů natočíte leda tak prdlajs – Joe Cocker. My měli míň, ale mysleli jsme, že to bude Seržant.
Dvojka měla být původně s jedničkou dvojalbum, ale rozmluvili nám to, tak jsme je rozdělili. Nahráno ve stejném studiu ve stejnou dobu, nazpíváno a smícháno o pár měsíců pozdějc, v textech se angličtina přetahuje s češtinou, v hudbě všechno se vším, ale hlavní slovo má písnička. Ústecké emo.
Po letech demáčů, letargie a krizí konečně další deska. Dva noví spoluhráči, Guerilla a Míla, resuscitovali kapelu. Špatný časy vzala voda - Praha po velký povodni, studio jáMOR Ondřeje Ježka, první liga, bydleli jsme v Ježkově ulici na Žižkově. V jistym smyslu nultá deska; sbírá matroš za posledních pár let. Písně ke svádění rozvedených servírek.
Vlastně první deska, pro kterou písničky vznikaly cíleně v jednom záběru a zatím nejkratší dobu. Víc klidu v hudbě, stejnej neklid v textech. Zase jáMOR, kde jsme ale tenkrát bydleli? Booklet jako storyboard k filmu o filmu o Ústí. Čtvrť Klíše a počmáraný tajný zápisníky. Desku pokřtil Henry Miller. Podle kritiky 2 674. nejvýznamnější album české populární hudby.
Živák z ústecké Lucerny, Národního domu. Lábusova (Guerilla) chuť zachytit energii koncertů, naše chuť mít zase plnej Nároďák. Utkání Energie versus Nervozita nerozhodně 2:2, postupuje třetí ve skupině - písničky, taky díky mixu Ondřeje Ježka. Bydleli jsme každej doma v Ústí, David v Mostě.
První singl kapely, to brzo. Nápad udělat popovou písničku na áčku a krátkou vypalovačku na béčku. Liftboy – sukničkář před soudním tribunálem, kterej pak uteče a schovává se ve výtahu. Podvedené ženy výtah zablokují v mezipatře a čekaji, až sukničkáři dojde vzduch. Místní bohém – písnička o místním bohémovi, fantomovi, kterej na sebe bere různé podoby a objevuje se v různých letech v různých barech. Teď momentálně v ústecké Mumii.
Konečně koncept: singl, klip, web, trika. Na obalu new rave Ivoš se ženou. Hélium - pohled pravdě do očí: jsou to fakt dobrý věci kluci, až na ty texty. Deka dekadence, dvě kila kytar. Tuny hudby na myspace, spousta bublin na internetu, kolik z nich splaskne? Město piják – furt to Ústí, ale tomu se prostě neubráníte. Obsahuje ještě sedm remixů od ústeckejch elektrokluků.